|
Nevím, jestli je ten nadpis správný, jestli by se neměl spíš jmenovat "balada na antidepresiva a nenormální svět" nebo něco takového. Poslední dobou mi totiž přijde, že nikdo neuvažuje a svět se žene i se všema do záhuby. Bohužel to není poprvé, co takovýhle pocit mám, ale tentokrát je to teda mazec. Proč nemohou být lidé aspoň v práci profesionálové a nechovat se jako totální idoti? Asi bych chtěla moc a mé nároky jsou pravděpodobně vyžší než těch ostatních a neumím se od některých věcí odprostit. A tohle bude asi můj kámen úrazu. Moc si všechno beru.Jenže takhle byl člověk vychovávaný, neumí se přetvařovat a nemá ostré lokty, natož aby chodil přes mrtvoly. Ale v dnešním světě tě tahle "naivita" dost velkým kámenem úrazu, protože s takovouhle si svou neprosadíte. Akorát z vás každý udělá blbce, využije vás a i kdybyste byli sebelepší, nikam se nedostanete. Ani šanci na vyšší pozici v zaměstnání nedostanete. A nejlepší na tom je, že když si zažádáte sami o vyšší pozici, která je volná a vám se zrovna rozpadlo oddělení, protože práce se přesouvá zpět do Německa, tak vám na HR řeknou, že jim bylo řečeno, že o tu pozici nemám zájem. No kde jsme? Jak vůbec někdo může mluvit za vás. Každopádně jsem šanci stejně nedostala. Myslím si totiž, že tam potřebovali někoho, kdo se nechce realizovat a bude skákat, jak vedení píská a nebude chtít žádné inovace.... Sice jsem tuhle situa ci mohla pocíítit zhruba v červenci, ale stejně, když o tom píšu, pořád se dokážu rozžhavit do běla. A to ukončení práce bylo taky velmi vtipné. Krátce před tím, než jsme se to dozvěděly jsem žádala svoji team leaderku aby přednesla můj návrh na převzetí jednoho úkolu, že bych se ho ráda zhostila a když jsme se pak dozvěděli, že končíme, tak si člověk připadal jako blbec. Stoprocentně to už vedení muselo vědět o hodně dřív a nepronikl tentorkát ani náznak, že by to do tohoto pro nás dost zásadního závěru mělo dojít. No nic, teď dřepím v jiném oddělení a dělám něco, co mě fakt nenaplňuje a musím hodně zatínat zuby, abych na své kolegy nebyla drzá a jízlivá, hlavně na svého spolupraovníka, protože to co tady předvádění je fakt ubohost a jedna velká trapárna. Ale teď raději zase z jiného soudku. Probereme třeba jeden bankovní ústav....Za chvíli mi končí platnost platební karty. Tak se šinu do ústavu abych si kartu vyzvedla, případně se poinformovala, jak to vlastně chodí, protože to vždycky zapomenu. Paní mi sice sdělila, že je karta na cestě, konkrétně, že byla odeslána 7. v měsíci (byla jsem tam 12.), ale že bohužel ještě nedorazila. Tak se ptám, kdy se mám stavit a že prý až mi dojde PIN. Je 25. a myslíte si, že mi už něco do schránky došlo? Ani náhodou. Takže asi tento týden poctím ctěný ústav svojí návštěvou, protože tohle už je zase jeden ze zlých snů. Pořád něco, na každém rohu narazíte na úředníka či jinou osobu, rádoby dobrou ve svém řemeslu, která je totálně neschopná, ale chybu vám nikdo nepřizná! Další společností, kterou bych nejraději poslala do patřičných mezí je poskytovatel internetu a kabelové televize. Od této společnosti máme internet, který potřebujeme nejen pro své soukromé účely, ale i pro jeden server, na kterém běží jistá firma. A myslíte si, že po uzavření smlouvy běží vše hladce. Ani náhodou!. Možná to tak fungovalo ze začátku, měsíc nebo dva, ale teď snad není problém co čtrnáct dní. Žádali jsme firmuj o zřícení fíce IP adres (samozřejmě za poplatek) a čekali jsme přes dva měsíce, než "profesionálové" byli schopni náš požadavek splnit. A to tam manžel neustále musel volat a prokousávat se dennodenně primitivníma otázkama a radama, jak zdolat problém, než ho konečně přepojili na technika. Když už jsme po usilovném snažení ty IP adresy získali, tak světe div se, po 14 dnech, nebo po jak dlouhé době, přestal fungovat internet, maily, prostě všechno. A důvod? Páni inženýři ty adresy vymazali a prý tam nemají žádný záznam a nevědí proč. Takže firma ztráty za statisíce, ale nikoho to nezajímá. Páni inženýři to mají přece nsmyslně ošetřeno ve smlouvě. A pokud si myslíte, že by se náprava konala do 24 hodin, tak to je jen zbožné přání. Trvalo to asi týden. Kdyby manžel neměl i záložní řešení, tak jsme v pytli úplně. A určitě vás ani nepřekvapí když řeknu, že dneškem počínaje máme opět stejný problém. Nějaký dep opět smazal IP adresy a nic nefunguje. No chápetet to? Jak je tohle vůbec možné????? Proč se tohle děje, proč si nikdo svoji práci nemůže dělat pořádně? Minimálně ten, co poskytuje služby ostatním? Já vám řeknu proč. Protože každýmu je fuk, jestli něco dělá správně nebo ne, důležité je přece, že za to shrábne peníze. Nedej bože abyste neměli možnost výběru jako my...To jste v pytli úplně. Škoda, že takovýhle píp nemá člověk žádnou páku, jen se musí rozčilovat nad neschopnosti jiných. Zajímalo by mě, jestli tyhle pocity mají i ostatní spoluobčané v tomhle státě, nebo jestli jsem to jen já. V tom případě není chyba v nich, ale ve mě a hodila by se mi pravděpodobně výměna mozku, nebo jeho některých částí. Pak bych si z ničeho nedělala hlavu, dělala vše na příkazy a byla spokojená. Nechci teď urazit ty méně inteligentnější, ale myslím si, že ti se mají stejně lépe. Nad některýma věcma vůbec neuvažují a vůbec je pak netíží. Dobrá kapitola je taky co se týče hlednání nového zaměstnání. Upřímně vám řeknu, že bych chtěla být chlap. Nejenže nikdo nedělá blbý ksichty, že je vám 30 let a asi budete mít brzo kupu dětí, neříší moc postavu (teda aspoň někteří) a mají větší možnosti výběru zaměstnání a hlavně 99% procent pracuje ve vedoucích pozicích. A když chce takovou pozici žena, tak má smůlu. Chápu, že jsou na to výzkumy, že chlapi mají trochu jiné schopnosti než ženská, ale proč to nezkusit? Každopádně mě docela vadí ty opičárny s pohovorama. Nejprve ve většině případech musíte do personálky, tak vyplníte spoustu formulářů a pak se vám už stejně nikdo s nabídkou nebo nějaký feedbackem neozve. Dozvíte se sice pár užitečných informací, ale stejně pak nevíte, co se lidem na pohovoru honí hlavou. Když už se dostanete vůbec na pohovor do firmy, tak je to úspěch. Dáte ze sebe to nejlepší a pak vám řeknou třeba že jste překvalifiková nebo že jim dvouměsíční výpovědní lhůta nesedí. A to jsou pěkně blbý důvody, abyste tu šanci nedostala. Samozřejmě se musí brát pohled obou dvou stran, ale stejně vás to nasere. Včera jsem měla také velmi zajímavý rozhovor, kde na mě paní po úvodní formulce spustila anglicky a protože jsem němčinář, tak vypilovanou angličtinu zase nemám, ale rozmněla jsem a odpovídala jsem taky smysluplně. Jaké bylo ale mé překvapení, když mi paní nechtěla sdělit ani o jakou pozici se jedná, protože jsem jí oznámila, že bych mohla nastoupit až od 01.01 a prý mi to říct nemůže, protože jsme se nedohodly ani na první bodě. Prosíííím, co je to za kecy? Paní ani nepochopila, že mou prioritou je NJ, takže posílání životopisu v ČJ a AJ mi přišlo dost nesmyslné..., ale co v dnešní době má smysl? Sice jsme se ujednotily, že kdybych mohla nastoupit dřív, že se jí ozvu, ale o tom silně pochybuju. Nechápu, proč zaměstnavatelé nedokáží pochopit, že člověk dá výpověď, až tehdy, když si najde nové zaměstnání a přejde plynule ze starého do nového. Člověk má jisté závazky - živit rodinu, platit hypotéku - a riskovat pracák fakt nebude. Sice se říká, risk je zisk, ale kdyby byly aspoň vhodné nabídky a bylo jich hodně. Jenže není a já v tomhle směru hazardér fakt nejsem. No asi se nepřestanu ustavičně divit a neustále mě bude padat čelist, ale pokud se nechci zbláznit a skončit na práškách, tak se budu muset nějak podřídit a naučit se s tím žit. Naučit se žít s debilitou a sobeckostí ostatních. Abych to nějak ukončila, tak jsem ráda, že jsem mé myšlenky konečně hodila na svůj web a je mi jedno jestli si to někdo vůbec přečte a nebo jaký má to názor. Jsem to já, mé myšlenky a ty mi nikdo nevezme. Jak se k tomu staví ostatní, to už je otázka druhá. Takže hurá do boje a když bitvu prohraju, tak se setkáme v Bohnicích. No co už, třeba se tam budu mít lépe.
|
, protože píšu, co mě zrovna napadne a myšlenky jsou často rychlejší než ruce.